book: PRAGUE PRAGUE

Předmluva

Cítila jsem se velice poctěna, když se na mne obrátil paní Han Kui a pan Xu Hui s žádostí, abych doprovodila několika řádky sborník článků o problematice České republiky. S velkým zájmem jsem si přečetla devět článků vycházejících vždy z osobní zkušenosti autora. Články jsou psány svěžím jazykem, nazírají  s velkým  důvtipem  danou problematiku  a uplatňují značnou informovanost, takže  čínského čtenáře nenásilně a přehledně seznamují  s kulturou středoevropského národa, s jeho nesamozřejmou, komplikovanou historií.

 Byla jsem zvědava na pohled odjinud, ze zcela jiné perspektivy a nezklamala jsem se. Články psali poučení autoři s hlubokou  empatii, která se projevila i volbou témat. Např. mě zpočátku udivila pozornost, kterou ve výčtu presidentů se zkušeností s vězením v nejrůznějších režimech věnoval autor „válečnému“ presidentu Háchovi, abych po přečtení pochopila, že autor jedinečně využil této postavy, aby čtenáře uvedl k pochopení situace malého národa na „křižovatce dějin“ Evropy.  Kromě politických dějin a pozornosti věnované takovým postavám jako byl president Václav Havel, seznámí se čtenáři s kulturními památkami  a „starobylou atmosférou“ především  Prahy, na kterou je každý Čech velice hrdý. Určitým „překvapením“ i pro mne byla odpověď autorovi na otázku, proč Česká republika, respektive president Václav Klaus, zaujímá tak negativní stanoviska vůči Evropské unii. Mimochodem – se stanoviskem současného presidenta  nesouhlasí značná část veřejnosti, ale to, co mě  opravdu zaujalo , byl názor, že souhlasící státy souhlasí jen proto, že jsou ještě menší než ČR a tak si netroufají. S tímto názorem, o jehož autentičnosti nepochybuji, jsem se ve svém okolí ani v tisku nesetkala. Nakonec není ani příliš logický, protože na názorech se v Unii domlouvají všechny státy a mnohé jsou  mnohem početnější než Česká republika.

 Tento v podstatě nedůležitý detail mě přivedl k úvaze nad slovem, které se v textech vyskytuje téměř jako „epitethom constans“ (stálé přirovnání). Je to obrat „malý stát“ (xiao guo). V globálním měřítku, ve srovnání s takovými společenstvími jako je Čína, Indie a další mnohamilionové celky je Česká republika vskutku malá, tedy nevýznamný stát. To  samozřejmě nevadí Čechům, pro ně je Česká republika důležitým domovem, v něm uskutečňují svá přání a touhy, ale proč by s o tak malou zem a její problémy měl zajímat   čínský čtenář?

 Ono je ta pravděpodobně tak jako se vším na tomto světě. Mikro je obrazem makra.  Složitost osudu jednotlivce, rodiny i jakéhokoliv celku, jeho mnohovrstevnatost, radostné i tragické momenty a vlastní neopakovatelnou jedinečnost nevyřeší ani nenahradí příslušnost k většímu celku. Vždy budeme individuálně a poté v rámci zkušenosti své rodiny, generace a celé společnosti prožívat své problémy, svou bolest, svou radost. A proto může poctivě napsaný text, popisující poučeně a s empatií zkušenost určité společnosti, jejich úspěchů i proher, jejich kulturních snah a cílů, bez ohledu na její vzdálenost či velikost – být přínosem k přemýšlení nad cestami lidí a lidských společností, nad možnostmi, které nesou v sobě a je třeba je rozvíjet a nad jinými, zda jsou či nejsou zapotřebí k té cestě, zamyšlení nad tím, co je třeba udržovat a co získávat, což se dozvíme mimo jiné i ohlížením se kolem sebe.

 Sborník devíti článků o jedné malé společnosti, ke které ráda patřím, nabízí čínskému čtenáři možnost vydat se na tuto cestu, na které, jak doufám, se budeme stále častěji a v hojném počtu setkávat. 

                    Zlata Černá (Wu Jin)

Sinoložka, předsedkyně Česko čínské společnosti, emeritní pracovnice Národního muzea - (kurátorka čínské, vietnamské a lamaistické sbírky Náprstkova muzea součásti NM)